Etapa 2.. ach ty velkoměsta

Jak jsem naposledy psala, že jsme spali v té divočině, zase nás v noci vzbudil déšť a kluci ráno opět do auta dávali mokrý stan. Vyrazili jsme dále divočinou směr sever, cesta byla úžasná a doporučuji, prostě tou nejzápadnější silničkou, která je chvílema  i nezpevněná ale po cestě jsou k vidění překrásné krajiné scenérie. Zastavovali jsme si u u vodopádu, který vede mou pomyslnou příčku nejkrásnějších vodopádů, které jsem na Zélandu vidělam dále jsme se zastavovali u nějaké jeskyně, která až tak moc zajímavá nebyla a dále u přírodního mostu, to už ale byla paráda =) fotky dodám.. =) Hamilton jsme si projeli centrem, zastavili se jen v infocentru a schodli jsme se že si město procházet nemusí, dojeli jsme akorát do místního aquaparku abychom se po pěti dnech očistili.. =) Kluci si zaplatili vstup do bazénu já s Martou vstup do vyhřívaného bazénu, no to byla úleva =). To je další výhoda NZ mají tu levné vstupy do bazénu tudíž možnost levné sprchy, cena se pohybuje kolem 5ti dolarů. Po očistě jsme se vydali do „pekáče“ (supermarket pack“n“save) pro něco k snědku  a vydali jsme se už „rychlo“ silnicí do Aucklandu, největšího města Nového Zélandu, ten jsme jen okrajem projeli, to nejdůležitějš jsme však viděli“: skytower (prostě věž), ještě jsme jeli za městem na vyhlídku na město při západu slunce. No tímto nastává problém.. Najít zase místo na spaní, jedeme, jedeme, nervozita je zatím na nízké úrovni, projíždíme vesnicí, která byla založena Čechy, ale češi v ní už nežijí, nejspíše jsou všichni v Blenheimu na vinici, rozhodneme se však navštívit českou hospodu, která je česká bohužel je tím, že v ní jsou vylepené české bankovky, ani točena plzeň za 30,- ani knedlo, zelolo, vepřo tu nenajdete. Hospoda však byla také zavřená, protože kdo by v úterý po osmé večerní chodil do hospody.. Pokračujeme tedy dál a nervozita ze začíná stupňovat, při každém sjetí ze silnici na nějakou polňačku nás už ani nepřekvapovalo oplocení vedle oplocení. Po několikátém pokusu se ke mně dostavilo už naprosté vyčerpání, tak jsem poprvé za celou dobu předala řízení Honzovi. Když jsme konečně našli jedno místečko, nelíbio se klukům, že nemají kde postavit stan, to už vyčerpalo i Martu navigátorku, tak předala celou svou funkci Lukášovi a přesedla ke mně dozadu. Nakonec kluci nějaké místo našli, já se nezmohla ani na odestlání postele tak jsme s Martičkou vyzkoušeli přespat na sedačkách, to se i kupodivu celkem osvěčilo. Ráno jsem se péři probuzení nestihla divit, my na parkovišti u malého parčíku a všude kolem baráky.. =) A přeci nás nevyhodili, musím to zaklepat ale asi jedeme nějakou šťastnou cestou. Posnídáme, zabalíme a jedeme dál do Whangaruru, největšího města na Northlandu, navštěvujeme místní infocentrum a jedeme se podívat na vodopád, kde se setkáváme s Marty kamarádkou Aničkou, pordbeme, okocháme se vodopádem  a jedeme směr na poprvé legílní místo na přespání, opět v divočině u řeky, jsme tu samy ale je tu záchod.. =) Jo a včera jsem poprvé na živo viděla posuna. To je takové zvíře prý snad hldavec, mě připomíná spéše opici. Kiwáci ho nemají rádi a tak je povolený, přejíždět ho autem. Morbidní co.. Já ho však nechala žít nejsem kiwák!!!