2.10.2011 – hl. ostrov Tongatapu

Ráno vyrážíme na menší track, no „stopovací track“, na Blow holes. Podle malé mapičky, 

jediné, která je k sehnání, určíme směr a začneme stopovat. Hned po chvilce nám staví pán s 

náklaďákem. Po sdělení kam chceme, nám pán říká, že stojíme na špatné straně silnice, že je 

to druhým směrem. No ehm... lehce se sami sobě zasmějeme, jaká jsme banda truhlíků a 

stopujeme tedy na straně druhé, kde nám po chvíli zastavuje tongánská rodinka v multivanu. 

Když slečně za volantem povím, že bychom chtěli na Blow holes, jen se zasměje a povídá 

nám stejně jako pán před tím, že stojíme na špatné straně silnice, že je to opačným směrem. 

No tak sakra co to je? My zmatení, ale za to vysmátí. Opět jsme zkusili štěstí na té straně, kde 

jsme začínali, neb i podle mapičky nám to přišlo logičtější. Pokračujeme ve stopování, 

zastavuje nám několik aut, ale všechna jedou na opačnou část ostrova. Dlouho se nedaří 

nikoho odchytit a potom už i provoz řídne, protože všichni Tongánci jdou na nedělní mši. Tak 

tedy pokračujeme zu fuss.. Ha! Za zády slyšíme auto, neváhám a hned na něj začnu mávat a z 

dálky dělat smutná očka. Když se auto přiblíží, zjistíme, že je to auto policejní. Se stopováním 

tedy přestáváme. Pan policajt u nás přesto zastaví a ptá se, kam máme namířeno. Když mu 

povíme, že na Blow holes, nabídne nám, že nás tam odveze. Při cestě nám povídá o všem 

možném, o rugby, rodině, obyvatelích a že teď jede akorát k loupeži. Ptáme se ho, jestli se tu 

hodně krade, odpoví nám ne moc přívětivě, že každý den. To nás při představě odemčeného 

baráku a pokoje s našima počítačema moc nepotěšilo. Policajt nám zastavuje na požadovaném 

místě a omlouvá se, že nás nemůže odvézt zpátky, protože toho má ještě spoustu na práci. 

(Ještě zapomněla jsem zmínit, že na Tonze mluví všichni velice dobře anglicky!..) Jdeme se 

kouknout na tu jejich nádheru a nádhera to doopravdy je! Dlouhatánský útes, do kterého 

vrážejí obrovské vlny tyrkysového Pacifiku a díky puklinám v útesu, tvoří několik metrů 

vysoké gejzíry. Tak si tedy na fotkách trošku zápózujeme s těma „vodotryskama“. Nejsme 

tam však sami, krom ještě asi dvou turistů, kteří tam dorazili, tam ještě byli tongánské 

maminy s dětma. Zaráží mne bezstarostnost matek, které nechávají své malé ratolesti lézt za 

zábradlí na kraji útesu, na který se valí několikametrové vlny. Matky se tomu smějí a své děti 

fotí. Po dostatečném pokochání jsme se vydali opět na stopa směr: dál na pláž.. Chytit nějaké 

auto byl ještě větší problém jak při cestě sem. Né, že by nám nechtěli zastavit, ale nebyl kdo 

by zastavit mohl. Prostě všici jsou v kostele. Na silnici potkáváme buďto zombie psy nebo 

prasata. Nakonec nám však zastaví snad to jediné auto s korbou, které zrovna jede z jedné 

mše na jinou. Vezeme se tedy na korbě jak v americkém filmu =). Auto však nejede tam kam 

chceme, ale aspoň nás trošku přiblíží. Dál už pokračujeme jenom pěšky. Jdeme skrz vesnici, 

lidé nás s úsměvem na tváři zdraví, děti se před námi opět předvádí. Všichni jsou umytí a do 

kostela pěkně oblečení. Kolem pasu mají ženy, muži i děti omotané vlastnoručně udělané 

sukně z uschlých palmových listů. Každá sukně však vypadá úplně jinak, různé délky, vzory a 

občas jsem žasla nad tím, jak to asi tak udělali a jak je to moc pěkné. Po asi čtyřech 

kilometrech chůze se dostáváme na pláž, která nás moc nenadchne. Z čeho jsme však nadšeni

je, že je na pláži otevřená hospoda. V neděli má být totiž všude zavřeno, ale výjimka

potvrzuje pravidlo =) ..a v tomto případě, ještě že tak. A při zjištění že tam mají 5% pivo za 

5tongánských dolarů, jsme nadšeni ještě víc! V nabídce byla ještě krabice džusu, voda a pár 

plechovek coly. Po krásném osvěžení se vydáme zpět a díky tomu, že skončila zrovna mše, se 

nám podaří stopnou první auto. Zastavila nám paní, která z kostela odváží své 90ti leté rodiče. 

Odváží nás skoro až ke guest housu. Sníme poslední jídlo co máme (kus chleba a půlku 

konzervy tuňáka, chleba jsme koupili za dolar a chutnal jako český rohlík, takže super), 

koukneme se na Indiana Johnese a jdeme spát. Opět se budím zimou =).