1.10.2011 – první den na Tonze

Z letiště do hlavního města Nikua´lofa je to nějakých 20 km. Můj prvotní návrh, že pojedeme 

stopem (v 5hodin ráno), jsme během chvíle posoudili za nesmyslný. Dohodli jsme se na 

přepravě minibusem, který nás doveze přímo do guest housu za 10 dolarů. Cestou jsme 

potkali možná tak 3 auta, čímž byla potvrzena nesmyslnost mého prvotního návrhu. Silnice 

připomínají spíše tankodromy a jinak tu jsou spíše prašné cesty. Navíc, vyznat se tu v těch 

jejich „ulicích“, je opravdu nemožné. K Tonymu (Tony´s guset house), jsme dorazili kolem 

šesté hodiny ranní. Přivítal nás mladý, milý, jinak orientovaný Tongánec. Ubytuje dvě mladé 

holky (taky turistky) do Greenhousu, který máme taky zarezervovaný, protože je nejlevnější. 

Tongánec nás 4 však vede do baráku modrého, který má být luxusnější a dražší. Říká nám, že 

budeme bydlet tam, že je to nejlepší ubytování, které nabízí, že se omlouvá, ale že v zelených 

domech už nemají místo a ujišťuje nás, že budeme platit předem domluvenou částku 

15tongánských dolarů za noc. Barák fakt super, velký a celý náš. V pokoji na nás čekalo 5 

postelí s moskytierama. Ty postele byly o dost větší než normálně, takže spaní na pohodu. 

Dali jsme si bez váhání šlofíka. V 11:00 jsme vyrazili Toni´s busem za 1TD do města. To mě 

trochu vyděsilo, celé popadané, neudržované, lidé jen tak zevlují na ulicích, nic nedělají, 

max.prodávají kokosy, či jiné věci. V místním marketu téměř žádné zboží a to něco málo je 

opravdu předražené. Všichni se tu na nás však smějí a zdraví nás. Zrovna se hraje rugby zápas 

a tak neváháme a jdeme se podívat, jak to hrají Tongánci. Už jen ta atmosféra mne zaujala. 

Rugby a víra tu jsou pro ně asi ty dvě nejdůležitější věci na světě. Hráči hrají, diváci fandí, 

tancuje se, děti se  „mydlí“ a předvádí se. Po skončení utkání „vesnice vs. vesnice“ jsme šli 

opět na bus, který měl jet v 5 hodin, jel však v půl šesté, čas tu prostě nikdo neřeší, 

nejpřesnější určení času tu je prý na dny. Dorazíme unaveni zpět do guest housu, uděláme si 

véču, umícháme první tongánské uba libre a dáme se do plánování co dál. Já jdu spát kol. 

desáté a to jako první, představte si. A kdo by to byl řekl, že se v noci vzbudím zimou a nejen 

já. Ani přes den tu není tnějaké horko jak jsem předpokládala. Jako horko tu jeee, ale né 

takové to úplně k padnutí a ve stínu pohoda.. ;)..